Čím víc toho víme, tím víc si uvědomujueme, kolik toho ještě nevíme

Právě prožívám své ideální životní skóre: maturita úspěšně za mnou, úspěšné přijímačky na vysněný obor za mnou, milující přítel, skvělí přátelé, vynikající vztahy s rodinou, 4 měsíce prázdnin...
Nechci se vytahovat, ale cítím se jako bych byla na vrcholku svého JÁ - svého vědění a mládí (aspoň to tak říkají - ,,jsi v těch nejlepších letech svého života...''). Nejradši bych zastavila čas a zůstala v tomhle období života napořád. Často si říkám, proč si Bůh vybral zrovna mě a věnoval mi tolik štěstí. Cítím v sobě nespravedlnost - mám nutkání vzít půlku svého štěstí a rozdat všem těm nešťastným bytostem v dětských domovech, domovech důchodců, útulcích, rozvojových oblastech atd. :)